www.004.cz >Partnerské vztahy > Můj první vztah

Autor: Jakub <>, Téma: Partnerské vztahy, Vydáno dne: 12. 09. 2019
Článek pochází z internetového magazínu 004.cz, ISSN 1214-4452. Všechna práva autorů vyhrazena.

Bez lásky to nejde, s ní je to někdy složité. Ale všechny překážky se dají překonat, když se dva lidi mají moc rádi. Bez ohledu na omezené možnosti šestnácti let. Motto příběhu našeho čtenáře.

Byl únor a večer jsem se nudil, jelikož jsem si dlouhou dobu někoho hledal, koho bych měl rád, zkusil sem to tedy zoufale na chatu, kde jsem tolikrát neuspěl. Nebyl jsem tam už asi měsíc a moc se mě tam nechtělo, protože jsem těm lidem nevěřil. Ale poslední dobou nemůžu najít tu pravou, toho pravého.. Ale asi po deseti minutách mi napsal kluk se zajímavou přezdívkou. Neměl sice fotku v profilu, ale zaujal mě tím, jak psal. O pár minut později jsme si vyměnili icq čísla a hned si napsali. Byl zábavný, milý, zajímavý, někdo, s kým bych chtěl být...

Řekl mi, že je mu 15 let, brzy bude dělat přijímačky na střední školu a jmenuje se Tomáš. Moc hezký jméno, pomyslel jsem si. Navíc mě upoutal tím, že nikoho nemá a začíná se mi líbit, tedy aspoň po icq, ale moje nadšení přešlo hned ve chvíli, kdy mi sdělil, že je z Plzně a já bydlím asi 200km od něj. Nedával jsem žádnou šanci nějakému vážnému vztahu mezi námi. Dlouhé týdny jsme si psali a domlouvali se, bohužel jen na jediném, na sexu. Nakonec jsme se nevázaně domluvili, že o prázdninách oba s rodiči vyrazíme do Prahy a v určitou hodinu půjdeme do kina, kde si trošku užijeme. Jsem 16-ti letý kluk, nikoho nemám, tak jsem určitě souhlasil. Doba se schylovala k Tomášovu těžkému dni, přijímací zkoušky. Moc sem mu držel palce a přál mu, aby se mu to povedlo. O pár hodin později, po přijímacím řízení, kdy byli již výsledky hotovy, jsme oba nebyli vůbec v dobré náladě. Tomáš se nedostal na školu, kam se hlásil. Moc mě to mrzelo, on se tak snažil. Dobře znám, jaké to je, já se nedostal na čtyři školy, kam jsem se pokoušel dostat. Nakonec jsem skončil na elektrotechnice a na internátě. Nyní jsem si uvědomil, že je to výhoda, protože to mám o 70km blíže k Tomovi. Snažil jsem se mu nějak pomoct, ale vůbec jsem netušil jak a co mám udělat. Po dalších dnech, kdy jsme si psali se Tom pokoušel dostat na další školy, konečně se mu to povedlo a já měl stejnou radost jako on. Doufám, že tam budeš spokojený.

Asi v květnu, kdy jsme se znali tak 3 měsíce, mi řekl něco velmi nečekaného, že se do mě asi "zabouchnul", nikdo z nás nevěděl, jak kdo vypadá, ale je to tak, skutečně to řekl a já také. Vůbec mě teď ale nezajímalo, jak vypadá, je skvělej! Ještě jsem jistě nevěděl, jestli mu můžu věřit, může to nakonec být 30-ti letý chlap, že jo? Taky už jsem se hodněkrát spálil a právě na chatu. Jediné, co mě opravdu zarazilo bylo, když jsem ho žádal o číslo na jeho mobil, neřekl mi ho a odůvodnil to tak, k čemu mi bude. No nevadí, ještě mi tak asi nevěří, ale je to škoda. Každý den jsme si psali, každý den na sebe mysleli, že by láska? Nevěděl jsem, jestli chyba nebo je to tak dobře, bydlí tak daleko, kdy se chceme vidět? Přece náš vztah nebude jen o psaní? Nic takového jsem neřekl a čekal, co bude dál, zatím jsem nikoho nehledal. Říkal jsem si, nemůžu nic ztratit, jen získat. Určitě jsem získal super icq kamaráda, se kterých bych se chtěl více poznat. Nikdy jsem kluka neměl, nevěděl jsem co psát, ale nějak to šlo samo.

Jednou mi dal test, kde byli smajlíci a já si měl jednoho vybrat, podle toho, co k němu cítím. Měl jsem na výběr bombu jako "nenávidím tě", naštvaného smajlíka jako "nemusím tě vidět", smajlíka s vodorovnou pusou jako "nevadíš mi", smajlíka s úsměvem jako "jsme přátelé", smajlíka se širokým úsměvem jako "jsme nejlepší přátelé", líbajícího smajlíka jako "mám tě rád" a dva objímající se smajlíky jako "miluji tě!". Ano, vybral jsem si dva smajlíky, kteří se tak hezky objímají, miluju tě Tome, už je to tak. Jako jeho okamžitá rekce byl smajlík s velkým úsměvem a místo očí měl srdíčka se slovy já tebe taky. Nikomu jsem to ještě neřekl a taky nikomu nevěřil, když to řekl někdo mě. Ale od něj je to jinak. Něco k němu opravdu cítím a začínám ti věřit. Do té doby mi říkal "mám tě rád" a nyní "Miluju tě". Byl jsem moc šťastný, ale pořád nevím, jak vypadáš Tome.

Asi o týden později mi řekl, že závodně hraje fotbal, ale ne jako hráč. Zkusil jsem si jen tipnout a řekl jako brankář? Nee, byla odpověď. Že by rozhodčí? Jj, rozhodčí. Nikdy jsem nevěděl, že on může mít tohle "povolání". Z jeho prvního zápasu mi poslal fotky. Byly to fotky z mobilu, takže kvalita nic moc, jen jsem viděl Toma, že je vysoký, štíhlý a má krásný hnědý vlasy. Vypadá docela roztomile na těch fotkách, takovej malej hezkej kluk, skoro o rok mladší než já, ale vyšší. Pořád jsem měl ale obavy, jestli si to doopravdy ty. Chtěl jsem, ale nešlo to. Píšeme si čím dál tím víc.

Nastali 2 měsíce prázdnin. Tak jsme znovu probrali všechna fakta a zkusili se už jistě domluvit na našem prvním rande. Nedostal jsem ale dobré zprávy. Tomáš má sestru v Itálii a letí k ní s rodiči na měsíc. Pak až jsem si uvědomil, sakra, co já ale budu dělat, každý den jsem ti psal a teď měsíc nebudu? To je hrozná představa. Co si takhle vyměnit čísla na mobil a psát si? Přemluvil jsem ho a skutečně mi dal jeho číslo a já své. Následuje naše první sms. Už si ale nepamatuju, co jsme si napsali. Na začátku července odlétá. Po pár dnech mi posílá mms s jeho fotkou, hned jak jsem ho uviděl moc se mi zalíbil, ale tipoval jsem ho tak na 18 než na 15, ale každý může na fotce vypadat jinak. Rozhodně moc hezký kluk.

Když se Tom vrací z Itálie, odjíždím na týden s rodiči na Slovensko, trošku si užít zábavy. Poprvé jsem tu řídil džíp a zkusil si čtyřkolku, paráda. Kdyby si tu byl se mnou Tome. Nepřestáváme si psát smsky a pořád na tebe myslím. Snad mi tam nikoho nebalíš. Předposlední den jsem se jel s tátou projet, našli jsme opuštěnou závodní dráhu pro motorky. To může být zábava se čtyřkolkou. Natočil mě na pár převisech a další šílenostech na trati. U konce tratě by malinkatý kopeček, ale nebylo vidět na druhou stranu. Celým tělem mi proudí adrenalin, jen se vyzývavě dívám na překážku přemnou. Neudržel jsem se a pustil plyn na plno! Letěl jsem asi dvě vteřiny vzduchem až náhle zádní kolo se zasekne o hranu kopce a já letím přes řidítka a stroj se na mě valí vší rychlostí, myslím na Toma a bojím se, aby na mě neskončila ta čtyřkolka. Byly to asi nejdelších pět vteřin v mým životě a já myslel jen na toho kluka s kterým si tak moc rád píšu. Čtyřkolka se převrací a končí deset centimetrů od mého těla. Zvedám se a mám jen krvácející loket a taky si říkám, jaký to mám štěstí, že to na mě nespadlo, to bych tu už asi nebyl. S tátou obracíme stroj, který má asi 300 kg, možná víc. Později je tento okamžik pro mě moc důležitý. Vracíme se zpět a já mám jen ošklivě poraněný loket, ale nic víc, sem v pořádku. Další den jedeme domů.

Když jsem Tomovi řekl, co se mi stalo, napsal moc krásnou větu: "Ještě, že se ti nic nestalo ty můj méďo". To byl ten okamžik, kdy jsem do něj začal být úplně blázen , stačila jedna věta. Moje malá nehoda se mi vyplatila, i když jsem se nechtěl vybourat. Poté ti posílám svoje fotky, ale bojím se, abych se ti líbil. "Ty si takovej míša" to mi řekl, to je krásný, to se mu asi opravdu líbím a já jsem za to moc rád, náš vztah se vyvíjí více než dobře. Už abych byl s tebou a poznal tě, moc se těším, snad to vyjde.

Je srpen a my dva jsme se ještě nesešli, plán Prahy ztroskotal. Ale já dostal šílený nápad. Mamka mi asi dva dny před tím řekla, ať si klidně někoho pozvu sem k nám na víkend. Hmmm, to je zajímavý a co kdyby si někdo pozval mě, to by jste mě pustili? Zkusím se zeptat. "Ano, v pohodě, pustili" byla jejich odpověď. Můj plán se začal rychle rozjíjet. Zbývalo vyřešit, jak se k tobě dostanu a kde budu bydlet. Řekl jsem Tomovi o mým nápadu. Souhlasil a ubytování prý není problém. Ten den jsem se ještě kouknul na spoje do Plzně přes Prahu. To taky nevypadá jako problém. Ale ještě je tu jedna věc, dovolí mi rodiče jet až do Plzně? To si nemyslím, ale zjistí, když tam skutečně nebudu? No, v životě se riskovat musí a já tě chtěl moc vidět Tome. Narazil jsem ale na další problém a to je, jak přestoupím v Praze? Vždyť to tam ale vůbec neznám. Na internetu jsem našel naštěstí plánek stanice Florenc. To nevypadá tak složitě a autobus tu končí. Co když se ztratím, pak bych musel vše říct? NE, nějak to zvládnu, kvůli tobě Tome, miluju tě! OK, tak jo. Můj plán dostává konečnou fázi.

Začíná nový školní rok, já jdu do druhého ročníku střední školy a Tom do prvního ročníku. Slíbil mi, že až bude na střední začne taky riskovat a opravdu se uvidíme. Věřil jsem mu. Píše mi tolik krásných sms, snad nikdy jsem nedostal hezčí, jsou moc krásný, občas i hodně dojemné. Tomáš už měl kluka, tak ví, čím mi udělá radost, ale já tak zkušený nejsem, je to můj první kluk, pár holek jsem už vystřídal, ale nic vážnýho to nebylo. A tak se mu snažím udělat radost. Těším se, až poznám, jaký opravdu si Tome. Musíš být super kluk a určo moc hezkej. Myslím, že tobě můžu říct všechno a taky to tak dělám, ty snad taky.

Vypadá to, že jsme se nyní domluvili na pevním termínu a to druhý týden v září. Rodičům říkám, že jedu do Prahy s kamarádem a holkama. Uběhnou dva týdny školy, je pátek. Po škole vyrážím na autobusové nádraží a čekám na bus do Prahy, kde přestoupím a pojedu k tobě Tome. Docela se bojím, jestli to zvládnu, ale snad jo, udělal jsem, co jsem mohl, tak do toho. Tom mi celou cestu píše a tak se jede opravdu dobře a rychle to utíká, pouštím si i písničky. Praha-konečná, ještě se ujišťuji a ptám se, jestli jsme už opravdu na Florenci. Když vylezu z busu, jsem trošku mimo a rychle vzpomínám na plánek stanice. Když zahlídnu čísla, jdu podle nich až k číslu 27. Yes, autobus do Plzně, to je dobrý, proto na nic nečekám a nastupuji do něj. Píšu Tomovi, že zatím je vše podle plánu a už se na něj moc těším. Cesta po dálnici do neznáma je docela rychlá a já si vybavuji Tomovi fotky a vše, co mi napsal v sms, které mám všecky uložené. Plzeň, odbočka na hlavní autobusové nádraží.. ovšem bus ji míjí a jede dál. V tom se mi rozbuší srdce a čekám, kam to vůbec dojedu, protože bus jede až do Klatov a jedna zastávka v Plzni už byla. Čekám, co bude dál. Naštěstí řidič po dalších 600m zatáčí a již jsme v Plzni na nádraží a vystupuji z autobusu. Uklidním se a prozváním Toma, že už jsem tu. Ještě, než položím mobil, vybíhá hezký kluk z haly nádraží a myslím, že je to on. Rychle se rozhlíží a já čekám, co udělá. Po chvilce se otočí na mě a pozná mě, je to on! Huráááá, raduju se, že je to ten kluk, který byl na fotkách a že mi nelhal. Podáme si ruce a pozdravíme se. Tom jen se slovy: "Ahoj, pojď jdeme". Já než se vzpamatuju, co se děje, běžím za ním, Tom zmateně pobíhá po nádraží a já samozřejmě za ním. To musel být pohled pro ostatní. Hlava mu lítá sem tam a je to jako by nevěděl kudy. Potom se otočí a: "Aha, tudy, pojď". Běžím za ním a nastupujeme do busu, říká mi kam jedeme. Sednu si vedle něj a povídáme si, co bylo ve škole, co dnes dělal, jak jde fotbal a tak. Zatím žádná známka toho, že by jsme spolu chodili. Přijíždíme na místo a vystupujeme, kousek jdeme pěšky a Luk mě vede na ubytování. Zařídíme to spolu do neděle, celý víkend spolu, to zní hezky, ještě, aby to tak bylo. Jdeme nahoru do pokoje. Po chvilce jsme sami a Tom se ptá, jestli půjdeme ven nebo budeme tady. Řekl jsem, že venku je hezky, tak proč ne. Začínal jsem mít obavy, jestli se mu opravdu líbím, byli jsme sami a nic neřekl ani nenaznačil. Jdeme pomalu ven, po pár minutách jsme kousek před lesem, kde je tma a my do ní máme vstoupit. Pomalu jdeme z kopce dolů do té tmy. Tom se takticky ptá, jestli se nebojím, odpovídám, že ani ne. Ujdeme pár kroků a Tom mě chytne za ruku, nic neříká, jen mě chytne, usměje se a jdeme spolu dál za ruku. To je ale krásný, říkám si. Asi minutu poté vylézáme kopec, kde je moc hezký výhled na město a na pole před námi, je jasno a měsíc krásně svítí. Tom se nenápadně rozhlíží a kouká na hvězdy, několik sekund po té mě chytne kolem pasu, já jeho taky, podíváme se na sebe. On tak krásně kouká. A začneme se líbat, nic krásnějšího jsem nezažil, nikdo neumí líbat tak krásně jako on. A aby toho nebylo málo na vteřinku přestane a řekne: "Miluju tě!". Já tebe taky ty můj kluku! Strašně se mi rozbuší srdce, až je to slyšet jak moc bije. Tom se na mě usměje, chvilku se přestaneme líbat a šahá mi na hruď, jak bije. Aby si nedostal infarkt, povídá. Zase se začneme líbat. Tom mi poté říká, jestli chci něco ukázat, bere mě za ruku a vede ji přímo dolů..

Asi o hodinu později jsme se spolu vrátili na pokoj a začali se krásně milovat, je to moje první zkušenost, s holkou jsem taky ještě nic neměl. Tom je u mě asi do 10 hodin, ten je ale skvělej ! Škoda, že nezůstal na noc. Jdu ním až domů, kde mě popřeje dobrou noc a moc krásně políbí. Další den ráno na něj tak nedočkavě čekám, hned jak mě uvidí, políbí mě. Víkend probíhá nádherně, můj nejlepší v životě. Jsem do Toma uplně zamilovaný, miluju ho tak moc !!!

Už jsme spolu více než rok, nevidíme se tak často, jak bych chtěl, ale každá vteřina s tímhle klukem je báječná. Vždy ho chci moc vidět. Má toho hodně a já to chápu, ale čas si na mě vždycky najde, je to moje láska nejcennější. Vždycky jsem chtěl dosáhnout slávy a něco dokázat, ale teď chci jen toho kluka, kterého znám, mého Tomáška. Nikdy jsem nikomu neřekl miluju tě, nikdy. Ale jemu jsem to musel říct, protože to tak je a vždycky bude! Já se tak moc těším, až budu zase s tebou ty jeden míšo můj. Jako v každém vztahu i my měli krize, ale každá se dá překonat, spolu zvládneme všechno a já se o tom mnohokrát přesvědčil a taky teď vím, že "láska opravdu hory přenáší". Ta vzdálenost nás rozdělit nemůže, teď jsem si moc jistej jako tím, že tě miluju.

To je můj životní příběh, který mě změnil tak strašně moc a taky moc naučil, hlavně Tom, pořád jsme spolu a já doufám, že nám to vydrží, je to krásnej vztah a já nikdy nic tak hezkého nezažil, on mi ukázal, co je to opravdová láska a co je na světě nejdůležitější, pro mě si to zajisté TY !!! Přál bych si, abychom jsme spolu zůstali do té doby, než dostuduji školu, abych mohl být jen s tebou lásko a to každý den. Miluju tě !

---

30.května 2007....19:07 : Něco se děje a já nevím co. Tohle je můj uplně nejhorší den v životě, nic horšího jsem nikdy nezažil, Tom mě opouští a já už ho asi nikdy nepolíbím, nikdy neobejmu, nikdy spolu nepůjdeme už za ruku ani se spolu nebudeme milovat... Je konec a s tím i můj život končí, už nikdy se nebudu smát... Jen smutek, bolest a pláč. Nechápu, proč mě opouští, ale prý nikoho jiného nemá, ale ke mně již nic necítí, ale já ho pořád tak strašně moc miluju a nikdy asi nepřestanu. Nevím, co dělat, jak budu žít, má to smysl? Mě to tak mrzí, kluk kterého jsem vždy upřímně miloval mě opouští. Myslím, že důvod je ten, že jsme se neviděli moc dlouho, ale za to já jsem nemohl, Tomáš toho měl prostě hodně. Prý mi nikdy nechtěl ublížit, nevím, zda mu to někdy odpustím. Brečel jsem asi 3 dny v kuse a neměl pro to slzy. Pořád vzpomínám na den, kdy jsem od něj dostal v Vánocům takového roztomilého plyšáčka, pořád se s ním mazlím a přeju si, ať je to jen špatný sen a ráno se vzbudím a přijde sms od Toma: "Miluju tě Kubííí !!! :-* Jak si se dnes vyspal?..." Achjo, není to tak a já s tím budu muset žít. Slíbil, že bude můj nej kamarád a pomůže mi najít kluka. Ale slibů bylo tolik a tak málo jich splnil. Celý rok a půl si od něj přeju, ať s ním můžu usnout v objetí, nikdy se to nestalo, aby u mě zůstal přes noc. Ted když mu řeknu míšo nebo lásko, kulíšku, Tome..ignoruje to a nejspíš se na mě naštve. Nevím, jaké to bude, až se s ním zase sejdu, ale bude to hodně těžký. Vypadá to, že už bude mít kluka a nevím, zda mě měl rád, jak říkal, když ho tohle ani trochu nevzalo a může si hned někoho najít, ty jeho sms a dárky... Kdybych věděl, že bude takový konec, šel bych do tohohle vztahu znovu, byla to krása a on ve mně viděl to dobrý a já mu věřil, že mě má rád. Ten, kdo ho bude mít má obrovský štěstí a zároveň velkou smůlu. Snažil jsem se, aby zůstal se mnou, ale prý to už nejde. Věřil jsem v to, že spolu budeme napořád a on byl moje největší láska a štěstí. Nic víc než jeho a zůstat s ním sem si nepřál, to bylo všechno, pro co jsem žil. Nejvíce mě mrzí to, když mi slíbil dva týdny před naším rozchodem, že když spolu teď nebudeme, tak to určitě oba vydržíme a nerozejdeme se, jak se nám už jednou skoro stalo, když se mnou nebyl dva měsíce, ale já na něj pořád čekal, ale Tom toho měl moc a za to já nemůžu. Je konec a já to mám pochopit, ale jak? Nemůžu dál. Miluju ho tak moc.....

8.června večer, pořád se snažím tě získat zpátky, ale asi to nepůjde, myslím, že mi dáváš jen falešnou naději. Asi před čtyřmi dny mi napsal: "Je to 50:50, buď budu s tebou nebo s někým jiným, chci zkusit jinej vztah a pak se podle toho rozhodnu." Tak teď ale vážně nevím, co na tohle mám říct, mám se radovat nebo být nešťastný? Nejdřív jsem měl radost a ještě jsem mu poděkoval, že mi dává šanci, ale po dvou dnech přemýšlení ani nevím, proč jsem to udělal. Fakt je mi pořád děsně a musím na něj myslet, doufám, že to někdy přejde a budu moct být zase šťastný. Možná se mnou zase bude chtít chodit, budu čekat. Jo, asi jsem hroznej, ale to co k tomu jednomu jedinýmu klukovi cítím se nedá popsat, mám s ním takový nádherný pocity jako s nikým jiným a kvůli němu dokážu brečet, například, když jsem naposledy od něj odjížděl, seděl jsem už v autobuse a on na mě tak koukal přes sklo, tak jsem to už nevydržel, ale pak když mi tolik psal a i pak zavolal, měl jsem takovou radost i když jsem od něj odjížděl. Jeho hlas je příjemný a uklidňující, miluju na něm všecko. Za poslední tři dny mi napsal dvě sms, už na mě skoro nemyslí a asi zapomněl. Taky bych chtěl mít takový život jako on, nikdo se s ním nerozešel tak neví jaký to je, jen on už opustil několik lidí. Je to krásnej kluk a působí moc příjemným dojmem, proto nemá problémy se seznámením. Teď když mě opustil, tak si pořád myslím, že je to dobrej kluk. Pořád hlídám mobil, jestli nepřijde zpráva od něj, ale zbytečně. Myslím, že si teď píše s jinými kluky a hledá někoho s kým by mohl zase chodit a na mě už nemyslí, je konec, tak proč by to dělal? Pokud se s ním ještě sejdu, bude to moc těžký, hlavně pro mě. Chtěl bych ho třeba obejmout a pomazlit se, ale to on nedovolí a naštve se, aspoň tak si to myslím, podle toho, co mi psal. Nádherný začátek s tragickým koncem, to byl můj vztah. Jen jemu jsem řekl poprvé v životě "miluju tě!", protože jsem to tak doopravdy cítil a pořád je tomu tak. Oba dva moc dobře víme, že s tebou nejsem kvůli tomu jak vypadáš, ale jaký si, protože nejdříve jsem se do tebe zamiloval a až pak si mi poslal fotku, ale na to už si asi zapomněl. Já si pamatuju mnoho okamžiků s Tomem, protože jsem hezčí snad nikdy nezažil. I maličkostí mě udělal radost, procházkou k rybníku, taková krása s ním, mazlili jsme se a lavičce při krásném letním počasí a zpívali nám ptáčci...na to se nedá zapomenout, dokonce Tomášovi nevadilo, že na nás koukají rybáři, líbali a mazlili jsme se spolu dál....Všecko je to pryč a mě to mrzí..

Poznali jsme se na začátku únoru roku 2006 a náš vztah skončil na konci května 2007. Určitě jsem s tím klukem nebyl kvůli sexu, ale z lásky, jezdil jsem za ním 200km tak dlouho a chtěl jsem jen, aby mě měl rád. Věřil jsem, že na mě počká a bude mi věřit, nezvládnul to a mě to moc mrzí.. Nevím, jestli najdu někoho takového jako je on, ale moc si to přeji. Tento příběh je velmi stručný a není vymyšlený, je to můj opravdový příběh, ale vystihuje přesně moje pocity a city k jednomu klukovi. Přeji ti to nejlepší z celého srdce, vždycky pro mě budeš můj malej milovanej míša a já pro tebe jen kamarád. Jméno Tomáš neodpovídá skutečnosti.

  Můj nejkrásnější a nejtragičtější vztah v životě,  Jakub